Město Vrchlabí je právem nazýváno "branou Krkonoš". Leží na jižním úpatí Krkonošských hor v místech, kde řeka Labe opouští hluboké a úzké, k jihu otevřené horské údolí, směřujíc svůj tok k jihovýchodu, do mírně zvlněného Krkonošského podhůří. Vrchlabí je neznamenitějším východiskem do Krkonoš i jejich podhůří, neboť leží přímo uprostřed krkonošské oblasti a tvoří tak východisko do Západních Krkonoš, do Východních Krkonoš a do Podkrkonoší, blízko je z Vrchlabí i do Jizerských hor, Českého ráje či Broumovského mezihoří.

Město Vrchlabí je hlavní bránou do Krkonoš, ostrova unikátní arkticko-alpínské tundry uprostřed Evropy. V době ledové tvořily Krkonoše most mezi Severní a Jižní Evropou. Právě zde se jako na jediném místě na světě setkala v době ledové před ledovci ustupující severská skandinávská tundra s jihoevropskou vysokohorskou alpínskou přírodou a dala tak vzniknout neopakovatelnému přírodnímu bohatství. Z tohoto důvodu se staly Krkonoše součástí světové sítě biosférických rezervací a stanuly tak po boku nejvěhlasnějších světových pohoří.

Krkonošské hřebeny připomínají svými oblými tvary skandinávská pohoří dalekého severu. Ploché náhorní planiny Západních a Východních Krkonoš tvoří tundrový ekosystém, jaký najdeme mimo Krkonoše jen na dalekém severu. Suché travnaté hole a kamenná suťoviska se střídají s rozlehlými rašeliništi. Zde dosahuje nejjižnější hranice svého rozšíření několik severských druhů rostlin a živočichů, které bychom nalezli kromě Krkonoš pouze v tundrách na dalekém severu Skandinávie. Ještě počátkem června leží na hřebenech sněhová pole a měkce žlutá loňská tráva a i ve slunečném počasí má zdejší krajina melancholickou náladu Skandinávie.

Stačí však ujít pár kroků, třeba přejít od Rennerovy studánky sedlo Kozích hřbetů a začít sestupovat po jejich jižním úbočí Starou Bucharovou cestou, abychom se ocitli, jako mávnutím kouzelného proutku, ve středozemském horském světě. Nečekaně nás ovane závan horkého vzduchu, omamně vonícího středomořskými piniemi. Je to vůně jihoevropské horské borovice kleče, zvané kosodřevina, která vévodí strmým kamenitým svahům a vyprahlým sutím Krkonošských hřebenů, a právě zde dosahuje nejsevernější hranice svého rozšíření.  Spolu s kosodřevinou má v Krkonoších nejzazší hranici svého rozšíření směrem k severu veliké množství dalších rostlinných i živočišných horských druhů, obývajících horská pásma jižní poloviny Evropy - Alpy, Karpaty či Dinárské hory.