VRCHLABÍ - BRÁNA KRKONOŠ.

POČÁTKY HISTORIE VRCHLABSKA.

Od pradávných dob vedly napříč kontinentální Evropou obchodní cesty, spojující Pobaltí se Středomořím. Hlavní obchodní cesty se větvily do mnoha vedlejších cest, které měly opět svoje odbočky. Prahu, historické centrum Čech, spojovala s Vratislaví, metropolí Dolního Slezska, tak zvaná Vratislavská stezka. Procházela rovinatým Polabím a v sudetských horách využívala údolí a průsmyků v horské pralesní krajině, aby dospěla do širých slezských rovin v povodí Odry. Severní odbočkou Vratislavské cesty byla Slezská stezka, která směřovala přes Krkonoše nejkratší cestou do Slezska. Přebrodila Labe v místě Vrchlabí, kde začala prudce stoupat na bezlesé hřebeny hor, které přetnula na náhorní planině Bílé louky pod Sněžkou.

Východní Čechy byly osídleny slovanským kmenem Charvátů (Hrvati), jejichž centrem bylo rodiště svatého Vojtěcha, Slavníkovská Libice nad Cidlinou, později Hradec Králové (Gradec). Jméno Vrchlabí (Wrchlabj, Vrhlabje, Vrchlabie, Verchláb) označovalo v těchto dobách divokou liduprázdnou horskou krajinu v povodí nejhořejšího toku Labe, pokrytou neprostupnými pralesy plnými divoké zvěře. Prvními kolonizátory tohoto odlehlého koutu českého království se stali mniši řádu svatého Benedikta z Opatovic nad Labem, kteří před polovinou 13. století založili poblíže dnešní vsi Klášterská Lhota klášterec Panny Marie, zvaný Vrchlabské proboštství, zaniklý za husitských válek. Výše proti proudu řeky, v místech dávného brodu přes Labe na samém úpatí hor, vznikla při kolonizaci pohraničního hvozdu ve 13. století slovanská dřevorubecká a uhlířská osada Vrchlabí. Nejstarší zmínka o osadě s kostelíkem, založené v první polovině 14. století, pochází z roku 1348, kdy je zde zmiňována "Villa s. Mariae in Albea seu Vorchlab", tedy "ves svaté Panny Marie na Labi aneb Vrchlabí". V latinských pramenech nese řeka Labe jméno Albis (Bílá voda, Bělá - dle zpěněné vody labských peřejí), Vrchlabí  je zváno Albipolis (město na Labi).

Prvními dobrodruhy, jejichž noha vykročila do divoké přírody Krkonoš, byli tajemní Vlaši, Italové z Benátska, pátrající v horách po zlatě a drahých kamenech. V jejich stopách kráčejí prospektoři, kteří objevují mnohá naleziště rud. Roku 1533 kupuje vrchlabské panství královský horní hejtman Kryštof Gendorf z Gendorfu, zkušený důlní podnikatel, pocházející z rakouských Korutan z okolí města Spittal nad Drávou. 6. října 1533 povyšuje Gendorf Vrchlabí na horní město s erbem a jako zkušené důlní odborníky zve do Krkonoš horaly z alpských zemí - Rakouska, Bavorska, severní Itálie a Slovinska. Spolu s muži přicházejí do Krkonošských hor celé jejich rodiny. Potřeba dřeva pro věhlasné stříbrné doly v Kutné Hoře přivedla do Krkonošských hor také alpské dřevorubce a dřevaře, kteří těží horské pralesy a dřevo plaví po Labi do nitra Čech. Přistěhovalci z alpských zemí osídlují výše položená místa v horách, kam slovanské obyvatelstvo neproniklo, dochází k tak zvané německé kolonizaci Krkonoš.

Alpští horalé si do nové vlasti přinášejí svoje zvyky a způsob života a v Krkonoších zakládají na lesních mýtinách i na horských holích hospodářské samoty, zvané boudy. Zde pasou dobytek a tradičním alpským způsobem vyrábějí sýry a jiné mléčné výrobky. Po přesunutí těžby dřeva do Orlických hor zde mnozí alpští horalé zůstávají a dávají vznik tradičnímu budnímu hospodářství. Po horských cestách stoupají k poutním místům na hřebenech hor - na vrchol Sněžky a k prameni Labe - náboženští poutníci, k nimž se v době romantismu v 19. století přidávají první turisté, obdivující velkolepou krásu Krkonošských hor. Poutníci a turisté přespávají a ve špatném počasí hledají útulek právě v boudách horalů a občerstvují se jejich mléčnými výrobky, zpočátku zdarma, později za úplatu, která znamená významné přilepšení pro chudé budaře. Z kdysi chudých a zapomenutých horských osad se s přílivem turistů stávají honosná letoviska a klimatické lázně.

Spolu s Jindřichem Ambrožem a Josefem Alšem-Lyžcem se stává hlavním propagátorem krás Krkonoš štěpanický řídící učitel Jan Buchar. Cestuje po českých zemích se svými "světelnými obrazy", prvními kolorovanými diapozitivy, a snaží se získati pro krásu hor srdce českých lidí. Právě jeho lze nazvati otcem a zakladatelem české turistiky v Krkonoších, která dala živobytí tolika nuzným a početným rodinám horalů. Jan Buchar se však stal také otcem turistiky v tehdy zapomenuté a chudé části naší Habsburské monarchie, v Dalmácii a na chorvatském Jadranu, kam také pořádal první české výpravy.