5. Zámek a zámecký park.
Na místě dnešního jilemnického zámku stál v dávných dobách klášter panen cisterciaček, od druhé poloviny 15. století potom tvrz. Ta byla v písemných pramenech poprvé zmíněna v roce 1492 v souvislosti s dělením štěpanického panství mezi Hynka a Heníka z Valdštejna. Ve druhé polovině 16. století za pánů z Újezdce nebo za Křineckých z Ronova byla tvrz přestavěna na renesanční zámek, který navrhl pravděpodobně v Krkonoších naturalizovaný italský architekt Carlo Valmadi. Zámeckou budovu tehdy tvořila západní část dnešního zámku. Jednalo se o dvoukřídlou patrovou budovu tvaru písmene L se štíhlou šestibokou věží v severozápadním nároží, v přízemí zdobenou dvěma arkádovými oblouky, později zazděnými. V roce 1701 kupují panství Harrachové, zámek přestal být sídlem majitelů panství a v roce 1714 došlo za Aloise Harracha k opravě a částečné přestavbě zámku, při které dostala zámecká věž novou věžní báň. Za Jana Nepomuka hraběte Harracha byl v roce 1873 stavitelem Josefem Pošepným zpracován návrh na rozšíření a vnitřní úpravu zámecké budovy. V letech 1895 - 1898 došlo k zrcadlové novorenesanční přístavbě zámku o celé východní křídlo včetně šestiboké věže v severovýchodním nároží. Vznikl tak zámek s mohutnou čelní stěnou zdůrazněnou mělkým rizalitem, dvěma bočními křídly a dvěma šestibokými nárožními věžemi. Také vnitřní dispozice přístavby zámku byla znatelně přizpůsobena staré renesanční části. Vnitřek zámku tvoří honosné středové schodiště s balustrádou, zdobené rozměrnými obrazy Františka Kavána "Kotel v Krkonoších" a Václava Jansy "Slap Labe v Krkonoších". V západní části přízemí se dochovaly renesanční křížové klenby, strop bývalé kuchyně tvoří pruská placková klenba s koutovými výsečemi, v prvním patře západní věže můžeme spatřit hvězdovou klenbu. Po druhé světové válce byl zámek, patřící hraběcímu rodu Harrachů zkonfiskován, od roku 1953 zde sídlí Krkonošské muzeum a byly zde umístěny depozitáře a zpřístupněny rozsáhlé muzejní sbírky. V zámeckých prostorách lze shlédnout expozici o historii lyžařství a turistiky, přírodovědnou a historickou expozici Jilemnicka, výstavu betlémů včetně známého pohyblivého Metelkova betlému, galerii malíře - krajináře Františka Kavána i mnohé výstavy.
Zámek obklopuje zámecký park, který má základ pravděpodobně již v 16. století, v polovině 17. století byl potom park zveleben a rozšířen Kryštofem Bohumírem Harantem z Polžic a Bezdružic. Zahradu ozdobily barevné květiny, stromy a dva vodotrysky, o čtvrtstoletí později byla zámecká zahrada s vodotrysky, dvěma letohrádky, hernou či slunečními hodinami obehnána zdí a částečně dřevěným plotem. S nástupem Harrachů přestává být park intenzívně využíván a slouží panským úředníkům k pěstování ovoce a zeleniny. Koncem 19. století došlo k výraznému rozšíření parku severním směrem. Prostor před zámkem byl reprezentativně upraven, kašnu s vodotryskem obepínal růžový záhon, obraz parku dokreslovaly tvarované živé ploty a jehličnany. Severní část parku má přírodě blízký charakter a najdeme zde mnohé vzácné staré stromy.
Nedaleko zámku stával kostelík zasvěcený svaté Alžbětě, obklopený starým hřbitovem. Kostelík sloužil od 16. století majitelům jilemnického panství jako místo posledního odpočinku. Se zámkem byl spojen chodníkem z oblázkové dlažby. Kostelík, který byl v roce 1786 přeměněn v kapli, vyhořel při velkém požáru města roku 1788 a již nebyl obnoven, neboť Harrachové si nechali vystavět novou rodinnou hrobku v Horní Branné. V zámeckém parku objevíme několik cenných soch. V jeho jihovýchodním rohu stojí socha svatého Josefa z roku 1744, opravena byla J. Konopáčem v roce 1827. Socha svatého Karla byla zhotovena v letech 1763 - 1779 a kdysi stávala při staré cestě do Horní Branné za železniční tratí. Socha Neposkvrněné - Immaculaty je práce z poloviny 18. století, stojí na podstavci s ornamentálním reliéfem a mariánským monogramem v zadní části. Stávala kdysi při Hrabačovském mlýnu. Socha svatého Josefa je pěknou prací z poloviny 18. století a dříve stávala v Kavánově ulici. Pamětní deska geologa Františka Pošepného je dílem významného českého sochaře Bohumila Kafky z roku 1907.
6. Zámecký dvůr a panský pivovar.
Zámecký dvůr tvoří soubor staveb v jihozápadním nároží zámeckého parku. Vstup do dvora uzavírá barokní úřednická budova s mohutným vjezdovým portálem, uzavřeným původními dvoukřídlými vraty. Portál je zdoben lizénami, bohatě profilovanými římsami, volutami a velkým erbem hrabat Harrachů na vrcholu portálu. Průjezd je sklenut valenou klenbou s výsečemi a nachází se v něm taktéž barokní erb. Interiér domu, v němž je dnes umístěna městská knihovna a muzejní depozitáře, ukrývá dochované valené a křížové klenby, stejně jako plackovou klenbu s rohovými výsečemi.
Zadní trakt zámeckého dvora tvoří starý panský pivovar, o němž je první písemná zmínka z roku 1584, jeho existenci však předpokládáme už v dřívějším období. Podle urbáře z roku 1688 je pivovar popsán jako kamenná stavba. Roční produkce pivovaru tehdy dosahovala 60 sudů piva, u zámeckého dvora se rozkládala panská chmelnice. Dnešní podoba pivovaru pochází ze stavebních úprav v 18. a 19. století. V přízemí se nachází pivovarský sál "Na Valečkách", sklenutý křížovou klenbou o dvanácti polích, která je podepřena šesti sloupy.
V sousedství starého panského pivovaru stojí budova parostrojního pivovaru z roku 1897, ve kterém se vařilo pivo až do roku 1950. Na parostrojní pivovar navazuje bývalý panský hospodářský dvůr, zmiňovaný snad již v roce 1492, bezpečně potvrzený potom roku 1584. Jeho nejcennější součástí je dochovaný panský špýchar, doložený v roce 1765.
7. Machačkův kříž a socha svatého Jana Nepomuckého.
Při cestě na hřbítku nad nouzovským údolíčkem se nachází Machačkův kříž s malbou Ježíše na plechu. Barokně tvarovaný podstavec nese nápis: "Gežíssi! twau smrtí uzdrawena gest dusse nasse. Nákladem manželůw Ignáce a Moniky Grosmann w Gilemnicy roku 1834". Litinový kříž na podstavci datují iniciály: "I. M. 1869".
Nedaleko Machačkova kříže nalezneme při luční cestě sochu svatého Jana Nepomuckého. Socha stávala dříve při staré cestě z Jilemnice do Horní Branné mezi lesy Brabenec a Žlábek. Litinová socha, vyrobená v Hořovicích, je umístěna na starším podstavci s nápisem. Původní socha svatého Jana Nepomuckého byla u lesa Brabenec postavena v roce 1764. Roku 1843 zničila sochu silná vichřice, již v roce 1845 byla však jilemnickými svatojánskými ctiteli znovu obnovena.
8. Děkanský kostel svatého Vavřince.
Starý dřevěný kostel svatého Vavřince stával již od 14. století v místech, kde dnes leží náměstí a sloužil dolní straně městečka, rozděleného mezi dvě panství. Obyvatelé horní části městečka navštěvovali kostelík svaté Alžběty v zámeckém parku a dřevěný roubený kostel Povýšení svatého Kříže se šindelovou střechou a sanktusovou vížkou, stojící na Hrubém kopci a doložený v roce 1765.
Po spojení obou částí jilemnického panství v rukou hrabat Harrachů nastala potřeba vystavět nový prostorný a reprezentativní svatostánek. Alois Tomáš Raimund hrabě Harrach oslovil slavného barokního architekta Kiliána Ignáce Dietzenhofera, pro jeho zaneprázdněnost se však ujal úkolu jeho nevlastní bratr Jan Jiří Aichbauer, žák Johanna Lukase von Hildebrandta. Základní kámen kostela byl položen ve svátek patrona chrámu sv. Vavřince, 10. srpna 1729. Kámen pro stavbu kostela byl těžen v lomě u starého kostela svatého Kříže na Hrubém kopci i ve farním lomu v Horní Branné. Sklo dodávala huť Franze Preisslera ve Skelných Hutích u Vítkovic. Na stavbě kostela se podílelo mnoho řemeslníků z okolních obcí, mezi jinými kováři Jiří Mečíř z Jilemnice a Jiří Beran ze Štěpanic, truhláři Václav Štěpán z Jilemnice a Václav Tomíček ze Štěpanic, tesařský mistr Jan Zub z Horní Branné, sklenář Jan Kynčl z Jilemnice, kameník Kryštof Rycker z Horní Branné, stejně jako nejmenovaní kováři z Roztok, Branné a Mříčné. K dokončení kostela došlo v roce 1736, náklady na jeho stavbu se vyšplhaly na 13 836 zlatých a 30 krejcarů, další finanční náklady si vyžádalo vnitřní vybavení kostela.
Děkanský kostel svatého Vavřince je monumentální stavbou ve stylu vrcholného baroka. Západní průčelí kostela tvoří mohutná hranolová věž se vstupními dveřmi, kasulovými okny a okénky tvaru volských ok v přízemí a mezipatře věže. Východní stranu chrámu zaujímá pravoúhle zakončený presbytář a na severní a jižní straně dvě boční sakristie půdorysu poloviční kasule. Kostel má konkávní, štukově armovaná nároží a kasulová okna. Původní střešní báně s lucernou a valbová střecha presbytáře byly po četných požárech města v 18. a 19. století zjednodušeny. Střecha lodi je dnes sedlová, střecha presbytáře valbová, věž zakončuje dvojitá stanová střecha.
Jednolodní kostel je v lodi sklenut dvěma poli pruské plackové klenby, které jsou odděleny klenebními pásy a od presbytáře vítězným obloukem. Klenbu presbytáře tvoří česká placková klenba. Stěny kostela jsou bohatě členěny pilastry s iónskými zlacenými hlavicemi. Obě sakristie jsou zaklenuty valenou klenbou s výsečemi, nad nimi stojící oratoře potom pruskými plackovými klenbami. Klenba pod kruchtou je pruskou plackovou klenbou a dvěma klenebními pásy, drží ji dva mohutné pilíře. Ve věži nacházíme klášterní klenbu. Vstupní portály sakristií v presbytáři jsou pískovcové s bohatě kovanými barokními dveřmi, nad nimi se nachází okna oratoří. Podlaha kostela je dlážděna rozměrnými pískovcovými dlaždicemi.
Oltářové stěně presbytáře dominuje pseudobarokní iluzivní malba, dílo Břetislava Kafky z Červeného Kostelce a oltářní obraz Umučení svatého Vavřince od malíře Dominika Kindermanna. Oltář kostela s klasicistními prvky pochází z roku 1784 a je dílem neznámého truhláře z Nové Paky. V presbytáři nalezneme kromě hlavního oltáře ještě rokokové sochy andělů - světlonošů z okolí Matyáše Bernarda Brauna či triptych Maxe Duchka "Česká Madona", dílo z počátku 20. století. Interiér presbytáře doplňují chórové lavice z roku 1823 a patronátní kněžské křeslo se znakem Harrachů.
V hlavní lodi nás zaujme překrásná kazatelna se svatým Pavlem, zdobená plastikami Evropy, Asie, Afriky i Ameriky v levé straně lodi, na pravé straně dominuje dramaticky pojatá barokní Kalvárie, pocházející zřejmě z okolí Jiřího F. Pacáka. Pod kazatelnou se nachází překrásná cínová křtitelnice, nesoucí nápis "Kdo uvěří a pokřtí se, spasen bude. Udělaná léta Páně 1545". Boční oltář svatého Jana Nepomuckého, vytvořený starým hraběcím komorníkem, nese nejstarší hmotnou památku města Jilemnice, polychromovanou gotickou dřevořezbu Madony z poloviny 15. století. Protější stranu chrámové lodi zdobí boční oltář svatého Dominika, který věnovalo kostelu v roce 1740 jilemnické růžencové bratrstvo. Podle způsobu provedení se usuzuje na autorství mistra Řehoře Thényho. U bočních vstupních dveří na severní a jižní straně visí v lodi dva protilehlé obrazy sv. Josefa a sv. Anny, pravděpodobně od královéhradeckého malíře Ondřeje Maywalda. V sousedství jižního vstupu nalezneme ještě prostý oltář Božího hrobu, v čase vánočním zdobí tento prostor rozměrný vyřezávaný betlém. V bezprostředním okolí severního vstupu byla odkryta původní nástěnná malba. Výklenky severní a jižní kostelní zdi vyplňují lidové sochy svaté Terezie z Lisieux a Božského Srdce Páně, celý chrámový prostor obepíná potom cyklus šerosvitových obrazů křížové cesty. Dřevěné lavice v chrámové lodi pocházejí z 18. století. Původní barokní varhany, práce varhanáře z Králík, byly v roce 1891 vyměněny firmou Kobrle z Lomnice nad Popelkou za nové varhany s romantickou dispozicí, které dnes disponují 23 rejstříky. Skříň varhan byla roku 1848 vyzdobena známým novopackým sochařem Janem Suchardou. Stejně jako varhany, nesou i oltáře, kazatelna, iluzivní nástěnná malba či zábradlí kruchty nátěry, imitující hnědý, žlutý a zelený mramor.
V podvěží stojí rokoková socha svatého Václava, zřejmě z dílny Ignáce Františka Platzera, dále dřevěné zpovědnice i lidová socha Neposkvrněné-Immaculaty. Věžní zvony se staly během věků třikrát obětí požárů města, dvakráte byly kostelní zvony zabaveny k válečným rekvizicím. Dnes nese věž kostela trojici zvonů, která byla ulita zvonařskou rodinou Dytrichů a slouží svému účelu od roku 1975. Největší zvon nese jméno patrona chrámu svatého Vavřince, prostřední je zasvěcen ke cti Panny Marie, malý zvon je potom zasvěcen českým národním patronům.
Kolem kostela se do roku 1811 rozkládal starý hřbitov obehnaný zdí, na kterém se pohřbívalo do roku 1793. Okolí kostela bylo poté osázeno lipami, které zničil velký požár v roce 1838. Ve východním okolí kostela najdeme dodnes poslední hřbitovní pomníky a kříže, mezi nimiž vzácností vyniká mohylka s kamennými náhrobky z 18. století. V okolí kostela nalezneme také několik cenných sochařských děl. Klasicistní socha svatého Václava z roku 1822 je dílem novopackého sochaře Jana Suchardy. Původně stávala na kamenném mostě přes Jilemku na začátku Dolení ulice. Na stejném mostě stávala kdysi také ke kostelu přemístěná socha svatého Jana Nepomuckého. Jedná se o cennou barokní sochu, pocházející z roku 1718. Socha svaté Barbory je barokní s lidovými prvky a byla zhotovena v roce 1766. Socha svatého Antonína Paduánského z roku 1754 stávala kdysi před parostrojním pivovarem. Kříž u kostela stával původně při hostinci U Labutě, opraven byl v roce 1846.
9. Děkanství.
Budova fary stojí na náměstíčku u kostela naproti zámeckému dvoru. Kdysi mívala zděné přízemí a dřevěné roubené patro. Při velkém požáru města v roce 1788 vyhořela. Nová farní budova byla vystavěna v klasicistním slohu na náklady hraběcího rodu Harrachů. Stavitel Jan Herkner ji vybudoval v letech 1832 - 1833. Součástí areálu děkanství je stará stodola, hospodářská stavba z poloviny 19. století.
