3. Geologický vývoj.

   Sudetské pohoří, jemuž vévodí Krkonoše, je zbytkem vysokohorského pásma, které bylo vyzdviženo a zvrásněno v prvotní geologické době.Tehdy vznikly krystalické břidlice /svory, fylity, ruly/, které dnes tvoří celou střední část Krkonoš - Krkonošsko-jizerské krystalinikum - mezi podkrkonošským permokarbonem na jihu a Krkonošsko-jizerským žulovým masivem na severu.

   Při jižním a jihovýchodním okraji Krkonoš se v nevelkých čočkách krystalických vápenců vyvinul Krkonošský kras. Charakterizují ho poměrně ojedinělé krasové prameny, ponory, vyvěračky a škrapy. Drobné i větší krasové jeskyně provázejí kras po celé délce od Bozkova přes Rokytnici nad Jizerou, Poniklou, Štěpanickou Lhotu, Hořejší Vrchlabí, Horní Lánov, Černý Důl, Horní Maršov až po Horní Albeřice.

   Po prvotním vyzdvižení Krkonoš přichází intenzivní variské vrásnění, které vytvarovalo evropská hercynská pohoří a v Krkonoších má na svědomí vznik krkonošsko-jizerského žulového masivu v nejvyšších severních partiích hor a vysrážení významných rudných ložisek v kontaktním pásmu žuly a krystalických břidlic. Tato ložiska, nalézající se v pásmu Rýžoviště - Mísečky - Svatý Petr - Obří důl, byla po staletí těžena a dala základ slávě krkonošského hornictví. V opuštěných štolách lze dodnes najít měděnou, železnou či arsenovou rudu a minerály pyrit, chalkopyrit, arsenopyrit, galenit, fluorit, magnetit, chalkosin a pyrhotin.

   V oblasti Podkrkonoší dochází k intenzivní sopečné činnosti, láva podkrkonošských sopek utuhla v sopečnou horninu melafýr. Unikající sopečné plyny zanechaly v melafýru dutiny, které byly vyplněny roztokem kyseliny křemičité. Její pozvolnou krystalizací vznikly v dutinách melafýru podkrkonošské drahé kameny, které se těšily značné oblibě císařů Karla IV. či Rudolfa II. a jejichž sláva stála za vznikem daleko ve světě vyhlášeného podkrkonošského kamenářství. K nejznámějším podkrkonošským drahým kamenům patří acháty, jaspisy, chalcedony, křišťály, záhnědy, ametysty nebo české granáty, které nacházíme na mnoha místech dodnes. Severní Podkrkonoší protíná mezi Semily a Vrchlabím příkrov spodního melafyrového mandlovce, jižním Podkrkonoším prochází od Ještědu k Hostinnému mnohem mohutnější a na nálezy drahých kamenů bohatší příkrov svrchního melafýrového mandlovce.

   Další vrásnění, které postihlo sudetská pohoří, je tak zvané alpínské vrásnění, jež dalo vznik světovým velehorám - Alpám, Karpatům, Kavkazu či Himálajím. Krkonoše se podél mohutných zlomových čar vysunuly vysoko nad okolní krajinu. Následkem vyzdvižení pohoří se zvětšil spád řek, prohlubovala se údolí a vznikaly ostré horské hřebeny.

   Vlivem mohutných horotvorných pochodů došlo opět k oživení sopečné činnosti v Podkrkonoší. V této době pronikla zemskou kůrou čedičová láva. Čedičové vyvřeliny se táhnou při jižní hranici Podkrkonoší v pásmu Kozákov - Tábor - Kumburk a tvoří i mnohé osamělé kupy pod jižním úpatím Podkrkonoší: Trosky, Veliš nebo Zebín u Jičína.

   Doba do celosvětové potopy se vyznačuje na celém světě panujícím teplým a vlhkým klimatem, jehož zdrojem byla silná vrstva vodních par v zemské atmosféře. Všeobecné subtropické klima umožňovalo život bájným živočichům včetně rozličných druhů dinosaurů. Všeobecná potopa světa, při níž se zhroutila vrstva vodních par v atmosféře, měla za následek katastrofální povodně, při nichž byly do Podkrkonošské pánve odnášeny zběsilou rychlostí těla rostlin a živočichů spolu s obrovským množstvím půdy a hornin a v podhorské pánvi došlo k jejich chaotickému a rychlému ukládání a tvorbě mohutných vrstev usazenin. Jejich nejníže položená vrstva je tvořena usazeninami arkózových pískovců, slepenců, prachovců a jílovců, které zbarvil práškovitý krevel do charakteristické červenavé barvy, stejně jako černouhelnými slojemi v okolí Dolních Štěpanic, Syřenova, Žacléře či Malých Svatoňovic, které vznikly z pozůstatků vegetace, pohřbené celosvětovým kataklyzmatetem velmi rychle na dno jezerní pánve pod silnou vrstvu erodovaného materiálu za značných tlaků a bez přístupu vzduchu. V usazeninách této vrstvy se nám zachovaly mnohé zkameněliny, které dokládají bohatost flóry a fauny v dávných močálovitých pralesích a jezerních pánvích Podkrkonoší. Rychlou a velice intenzivní erozí došlo k rychlému zmenšení výškových rozdílů krajiny a k tvorbě náhorních rovin v nejvyšších partiích Krkonoš. V místech tvrdších hornin na hřebenech hor zůstaly po odnosu okolního materiálu erozí charakteristické skalní útvary, tory, zvané "kameny": Koňskie Lby, Sviňské kameny, Tvarožník, Sokolník, Violík, Mužské a Dívčí kameny, Ptačí kámen, Pevnost, Polední kámen, Pielgrzymy nebo Harrachovy kameny.