4. Z Medvědína na Zlaté návrší, k Labské boudě a do Labského dolu.              ( 13.5 km / 10.5 km )

Lanovkou na vrchol hory Medvědín /1235 m./ - po žluté značce povalovým chodníkem přes bažiny Svinské louže - rozcestí pod Šmídovou vyhlídkou /1250 m./, 1 km, vyhlídka na východní Krkonoše - vzhůru po červené přes Šmídovu vyhlídku k horské silnici na Krkonoš, po červené značce silničkou vzhůru pod vrcholem Zlatého návrší - Krkonoš, Vrbatova bouda /1396 m./, 3.5 km, horská bouda byla otevřena v roce 1964, její jméno upomíná na lyžařského závodníka Václava Vrbatu z Kruhu u Jilemnice, který tragicky zahynul spolu se svým přítelem Bohumilem Hančem při mezinárodním závodě na padesát kilometrů 24. března 1913. Na Vrbatově návrší nad boudou stojí známá Mohyla Hanče a Vrbaty, postavená roku 1925 na paměť tragické smrti závodníků. Nádherné daleké výhledy na východní Krkonoše a do Podkrkonoší. - od Vrbatovy boudy klesáme po červené značce kolem pomníků Bohumila Hanče a Otakara Štětky na okraj Pančavské louky - Pančava /1301 m./, 5 km, do hlubin Labského dolu, do hloubky 250 metrů, odtud padá Pančavský vodopád, vysoký 148 metrů, Labe vytváří na dně Labského dolu pozoruhodné meandry - dále po červené nad skalnatými srázy Labského dolu - Labská bouda /1315 m./, 6 km. Kolem roku 1830 postavila nad Labským dolem jakási žena skromný přístřešek z kamení a roští, v němž prodávala poutníkům kozí sýry, mléko a kořalku. Na místě budky vznikla snahou rokytnických rodů Šírových a Devátových horská turistická bouda. Návštěvníky hor lákala romantika Labského vodopádu, nad nímž byla zřízena v roce 1859 stavidla. Zadržená voda se za divokého hukotu k obdivu turistů divoce řítila Labským vodopádem. Labskou boudu přestavěl hrabě Jan Nepomuk Harrach v letech 1878 - 1879 na výstavnou horskou boudu. Jejím nájemcem se stal milovník hor a vlastenec Bedřich Hloušek, který zemřel v době druhé světové války po zatčení gestapem. Bouda v roce 1965 vyhořela, nová Labská bouda byla postavena v letech 1969 - 1975. - od boudy po modré dolů- Labská rokle /1200 m./, 7 km, kaskádovitý vodopád Labe 35 metrů vysoký, pod vodopádem padá Labe dalšími kaskádami Labské rokle do hloubky 150 metrů na dno Labského dolu - dále po modré na dno Labského dolu, vpravo z hrany Pančavské jámy padá kaskádovitý Pančavský vodopád, vysoký 148 metrů - po modré dnem Labského dolu - Labský důl, pod vodopádem Pudlavy /910 m./, 9.5 km, proti proudu potoka Pudlavy leží nepřístupné překrásné Pudlavské vodopády, padající z výšky 122 metrů. - dále po modré lesnatým Labským dolem na Dívčí lávky - rozcestí pod Dívčí strání /775 m./, 13.5 km /4-5 hodin/.

VARIANTA: Od Vrbatovy boudy /1396 m./ půjdeme po červené značce přes Vrbatovo návrší kolem Mohyly Hanče a Vrbaty na rozcestí nad Kotelními jámami /1415 m./, 0.5 km. Malá a Velká Kotelní jáma jsou ledovcové kary se vzácnou květenou, dříve zde byly těženy měděné rudy; daleké rozhledy do českého vnitrozemí - z rozcestí ostře vlevo dolů po žlutě značené Staré vozové cestě - Horní Mísečky, Jilemnická bouda /1030 m./, 3.5 km První horská Mísečná bouda zde vznikla snad v roce 1642, cesta z Dolních Míseček k vodopádu Labe byla postavena roku 1830, horská silnice na Krkonoš v letech 1931 - 1936. V polovině 20. století rudný průzkum. - po červené značce přes Horní Mísečky k rozcestí na okraji lesa, z rozcestí vlevo po červeně značené Vodovodní cestě dolů - Bedřichov /800 m./, 6 km - dále po červené - Špindlerův Mlýn, náměstí /714 m./, 7 km. Celkem 10.5 km /3-4 hodiny/.

5. Z Přední Planiny na Krásnou Pláň a Hromovku.                     ( 8.5 km / 12.5 km )

   Lanovkou na vrchol hory Přední Planina /1184 m./ - od horní stanice lanovky vpravo po modré značce na rozcestí, vlevo po zelené pasekou s rozhledy k Žalému a do Podkrkonoší - bouda Hájenka /1167 m./, 1 km - vpravo dolů po modré přes Kopřivník - rozcestí Nad Krásnou Plání /976 m./, 2.5 km - vpravo po žlutě značené Věřině cestě lesnatými úbočími Přední Planiny - rozcestí nad Hromovkou /900 m./, 6.5 km, lesnaté úbočí a samoty nad údolím Labe byly pojmenovány podle žíly železné rudy, která přitahovala za bouří blesky - dále po žluté přes Tichý kout, kde se zprava připojí zelená, do údolí Svatopetrského potoka - Špindlerův Mlýn, náměstí /714 m./, 8.5 km /2-3 hodiny/.

VARIANTA: Ze Špindlerova Mlýna /714 m./ půjdeme pěšky po po modré, žluté a zelené do údolí Svatopetrského potoka, vzhůru přes rozcestí po zelené a žluté - rozcestí nad Hromovkou /900 m./, 2 km, lesnaté úbočí a samoty nad údolím Labe byly pojmenovány podle žíly železné rudy, která přitahovala za bouří blesky - z rozcestí po zeleně značené Věřině cestě lesy a pasekami v úbočí Přední Planiny, později vlevo vzhůru cestou Telefonka, stále po zelené na rozcestí s modrou značkou - Přední Planina /1170 m./, 4.5 km - dále po zelené značce pasekou s rozhledy k Žalému a do Podkrkonoší - bouda Hájenka /1167 m./, 5 km. Od boudy Hájenka pokračujeme po výše popsané trase přes rozcestí Nad Krásnou Plání zpět do Špindlerova Mlýna. Celkem 12.5 km /4 hodiny/.

6. Z Volského Dolu přes Michlův Mlýn k Labské přehradě.                   ( 9.5 km )

   Autobusem na zastávku Bártlova lávka /směr Vrchlabí/. - Z Bártlovy lávky /615 m./ po silnici na žlutou značku, po ní vlevo vzhůru - Volský Důl /750 m./, 1.5 km, památná dřevěná zvonička a roubený seník, horská osada, prvně připomínaná v roce 1676 byla pojmenována podle panské pastviny pro volky - vlevo lesem po modré značce přes horské samoty Klausovy Boudy - rozcestí Nad Michlovým Mlýnem /730 m./, 4 km - vlevo dolů po zelené údolím Dřevařského potoka - Michlův Mlýn /630 m./, 5 km, samoty v údolí Labe při ústí Dřevařského potoka - vpravo po zelené údolím Labe - Labská přehrada, hráz /675 m./, 7 km, postavena v letech 1910 - 1914 k zadržování povodňových vod z hor - dále po zelené nad přehradním jezerem a přes Tabulové Boudy - Špindlerův Mlýn, náměstí /714 m./, 9.5 km /3-4 hodiny/.

7. Přes Kozí hřbety a Luční boudu do údolí Bílého Labe.                       ( 16 km )

   Špindlerův Mlýn, náměstí /714 m./ - po červené, zelené a žluté značce vzhůru kolem hájovny a kapličky nedaleko kostelíku, na rozcestí vpravo zpevněnou lesní cestou - Svatý Petr, vodojem /875 m./, 1 km - vlevo po žlutě značené Judeichově cestě budeme stoupat lesy a pasekami v úbočích Kozích hřbetů, projdeme Tetřevím žlabem a pod suťovisky - rozcestí na úbočí Kozích hřbetů /1180 m./, 3.5 km - vlevo po červeně značené Staré Bucharově cestě stoupáme kamenitými srázy nad Hrazeným dolem - Kozí hřbety, vrchol /1422 m./, 4.5 km, ostrý a strmý hřeben mezi Dolem Bílého Labe a Dlouhým dolem, lavinové svahy. Z vyhlídky rozhledy do Podkrkonoší, na západní Krkonoše, Sedmidolí a na Sněžku. - dále po červené travnatým úbočím Luční hory - Rennerova studánka /1420 m./, 5 km, studánka a rozvaliny základů bývalé Rennerovy boudy, která byla založena Augustem a Ignácem Rennerovými, pocházejícími ze stejného rodu, jako majitelé nedaleké Luční boudy. Přesto mezi oběma boudami vznikl ostrý spor, neboť stavba Rennerovy boudy ohrožovala výsadní postavení Luční boudy na planině rozlehlé Bílé louky. Přes všechny zlé úklady ze strany majitelů Luční boudy, které vyvrcholily pokusem o zabití stavebníků, byla Rennerova bouda v roce 1797 dostavěna a sloužila jako letní bouda, roku 1880 byla přeměněna v horskou turistickou boudu s celoročním provozem. Bouda podlehla požáru v roce 1938 a nikdy již nebyla obnovena. - dále po červené planinou Bílé louky - Luční bouda /1410 m./, 7 km, horská pastevecká bouda byla založena v 16. století při staré obchodní Slezské stezce. Podle legendy uprchl do těchto nehostinných končin v té době mladý šlechtic, jehož bratr, vedoucí s ním nesmiřitelný spor, ho zde nalezl již polomrtvého. Jat lítostí, na místě se s bratrem usmířil a založili zde společně horskou boudu na důkaz jejich obnoveného přátelství. Mezi léty 1623 - 1625 byla bouda přestavěna, v těchto dobách bylo stavení útulkem pobělohorských náboženských emigrantů. Roku 1676 je na boudě připomínán Kryštof Kraus, v roce 1778 J.H. Renner. Bouda, která sloužila nejprve budnímu hospodaření, byla v době rozvoje turistiky mnohokrát přestavována. Stalo se tak roku 1875 za V. Hollmanna i za bratří Bonschů, v jejichž držení je bouda po roce 1886. Luční bouda vyhořela při ústupu Němců v roce 1938, obnovena byla za druhé světové války, kdy sloužila jako výcvikové středisko nacistických jednotek. - od Luční boudy zpět po červené a modré na rozcestí, záhy po modré vpravo dolů Weberovou cestou do údolí Bílého Labe - bouda U Bílého Labe /990 m./, 11.5 km, od boudy vede vlevo vzhůru divokým Čertovým dolem naučná stezka. Provází nás kolem starých kamenných hrazenářských děl na Čertově strouze, která pocházejí z doby po velkých povodních na konci 19. století. Kámen na stavbu 43 příčných a 194 podélných hrazení byl těžen u vodopádu Červeného potoka, jednoduché kamenické nástroje byly vyráběny a opravovány v malé kovárně, u jejíchž rozvalin naučná stezka končí. Podél Čertovy strouhy se vrátíme stejnou cestou zpět - bouda U Bílého Labe /990 m./, 13.5 km - od boudy U Bílého Labe dále po modré Dolem Bílého Labe - Dívčí lávky /780 m./, 16 km /5-6 hodin/. Autobusem nebo pěšky do města, 2 km.